Blog Duchovní léčba

koronavirus

strach z koronaviru je nutný, nebo je zbytečný ?

co jsou to ty koronaviry ? Koronaviry jsou obalené jednovláknové RNA viry s pozitivní polaritou. Jejich název je odvozen od charakteristického uspořádání povrchových struktur lipidového obalu ve tvaru sluneční koróny.

schéma koronaviru

je nesporné, že koronaviry způsobují jak běžná nachlazení, tak i velmi závažné potíže s úmrtností nakažených. Do roku 2002 šlo vesměs jen o běžná nachlazení. Ale pak se objevil druh koronaviru způsobující náhlá selhání dýchání.

Co je to vůbec VIR ?

vir je drobný vnitrobuněčný cizopasník, nacházející se na pomezí mezi živým a neživým. Svou stavbou se od buněk dramaticky liší. Pro viry je charakteristické, že nerostou, nedělí se, ani nejsou schopny vyrábět bez cizí pomoci vlastní bílkoviny. Ty jednodušší viry v sobě nesou pouze genetickou informaci, ty složitější mají i obal vytvořený z napadené buňky či některé enzymy s různou funkcí. Některé vlastnosti virů nápadně připomínají rysy živých organismů: předně obsahují genetickou informaci uloženou v sekvenci nukleových kyselin a jsou schopné se vyvíjet a přizpůsobovat podmínkám prostředí. Přesto však nemohou vykonávat celou řadu biologických procesů a musí k tomu využívat služby hostitelských buněk. Nejsou schopny samy růst, dělit se či množit, ani si metabolicky opatřovat a ukládat energii nebo vyrábět vlastní bílkoviny. Mezi jednotlivými viry existují nicméně značné rozdíly a některé (např. Mimivirus) dokonce nesou geny pro výrobu svých bílkovin. Ani takto komplexní viry však nejsou schopné replikace (rozmnožování) bez hostitelské buňky. Viry je proto možné metaforicky označit za „jmelí na stromu života“. ( jmelí je parazit na stromech ) Viry jsou tzv. obligátní cizopasníci, žádný virus není schopen žít bez svého hostitele. Hostitelem může být v podstatě jakýkoliv organismus. Imunitní reakce je přirozená obrana těla před cizorodými částicemi, v tomto případě viry. Vyvinulo se množství mechanismů, jimiž se lidské tělo brání virové infekci, a to jak v oblasti tzv. vrozené imunity, tak i v imunitě adaptivní. Na druhou stranu, viry si často vyvíjí způsoby, jak imunitní obranu přelstít či oklamat. Schopnost těla odolat virové infekci je dáno právě tím, kdo pomyslný „souboj“ vyhraje. Proti některým virózám je k dispozici účinná vakcína, proti některým virům byla vyvinuta léčiva specificky blokující některý virový enzym, tzv. virostatika. Množství léků však pouze potlačuje symptomy, ale samotnou příčinu onemocnění nevyřeší, hlavní boje totiž svádí imunitní systém hostitele. Na virová onemocnění však nemá žádný vliv léčba antibiotiky, přestože jsou někdy u virových onemocnění chybně nasazována.

Na rozdíl od organismů tvořených buňkami je chápeme jen jako informaci, která unikla z živých buněk a dokáže je využívat, ovládat či dokonce ničit. Jak je to doopravdy, na to budou muset vědci teprve přijít. Zda je vir parazit ( tak se chová teď ) nebo je to živý organismus, který jen ještě nedokážeme důkladně prozkoumat a nebo je jen obalenou informací. S tím by rezonovalo přesvědčení na principech detoxikace, která léčí právě podáním organismu a buňkám “pouhé” informace. Bylo by to i vysvětlení proč v jedné místnosti někteří lidé virózou onemocní a jiní ne. Silnější imunitní systém. Ano ten je základ. Silný imunitní systém má především člověk, který není stresovaný, je emocionálně vyrovnaný. Takový člověk nepřijme každou informaci, která okolo prolétne, ale jen tu, která je mu ku prospěchu. Proto v jedné místnosti přijmou virovou informaci jen někteří lidé. Není nikdo víc napadnutelný, ovladatelný a zranitelný, než vystresovaný člověk. A media se předhánějí ve stresování lidí. Ne proto, že je chtějí primárně stresovat. Chtějí sledovanost, ze sledovanosti peníze. Tak to prostě je. Informací je v současné době, ve které žijeme hodně a je třeba je třídit, některé vytěsnit. Na stresovaných lidech jede obchod, na strachu se dá vydělat. Neříkám tu, že to máme brát na lehkou váhu. V žádném případě. Vše co se děje ve světě má zcela určitě mnohem hlubší podtext a souvislosti. Některé nám zatím neznámé, některé už jsou nám jasné. Na Zemi se nepodepisujeme zrovna krasopisem. To co si po nás na Zemi další generace “přečtou” pomyslně nebude asi zrovna písmem, které bychom si dali za rámeček. Přesto věřím v sílu Přírody, v jistotu že vesmír nezanikne a nebude mrtvý. A jestliže se budeme více věnovat tomu, abychom se na Zeměkouli špatně nepodepisovali, budeme při tom boji vesmíru o život cítit méně bolestí, méně nákaz, méně strachu. Bude větší rovnováha. Vždyť i vaše tělo je takový malý vesmír. Zkusme malinko odsunout ty strašidelné informace, které k nám proudí, věřme, že Bůh má s námi dobré úmysly a naše tělo nechme konat svou práci beze stresů. Snažme se zůstat vyrovnaní . Všechno, čemu věnujeme pozornost sílí. Ať je to pozitivní nebo negativní. Ať to chceme nebo nechceme.

Tenhle článek nemá sloužit jako odborný článek, nemá sloužit ani jako jediná pravda a možná ani pravdu nemám, má sloužit jen k zamyšlení a třeba i ke trošce klidu, který všichni tak moc potřebujeme 🙂

Naďa

Mohlo by Vás zajímat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.